Proč mají humanitně zaměřené fakulty ekonomické problémy?

Některé humanitně zaměřené fakulty vysokých škol se topí ve finančních problémech. Před několika dny kvůli schodku 20 milionů korun rezignoval děkan pražské pedagogické fakullty. Na FF UK se pro změnu uvažuje o demonstracích proti podfinancování vysokého školství a především právě humanitně zaměřených oborů. Spekuluje se dokonce o stávce v době přijímacích zkoušek. Děkani 8 filozofických fakult (naše FF k nim nepatří) píší kvůli této situaci otevřený dopis předsedovi vlády…

  Tak zprávy tohoto typu se v poslední době objevují v médiích téměř denně. Podstatně méně se však již mluví o tom, proč je situace tak vážná právě u humanitně zaměřených škol. Na první pohled to je přitom docela překvapivé. Společenskovědní obory se v posledních letech dramaticky rozvíjejí, počet jejich studentů se zvyšuje podstatně rychleji než kdekoliv jinde a filozofické fakulty rostou na českých univerzitách jako houby po dešti. Není ani tak úplně pravda, že by tímto směrem nešly prostředky z projektů a grantů. Samozřejmě, celková podpora pocházející z těchto zdrojů je o něco nižší než u technických oborů, ale třeba zrovna pražská filozofcká fakulta si v letech 2002 – 2006 přišla na nejrůznějších projektech financovaných primárně ze státního rozpočtu na zhruba 500 milionů korun. 

Proč tedy mnohé humanitně zaměřené fakulty balancují prakticky na hraně ekonomické udržitelnosti? Odpověď musíme hledat v podílu počtů studentů a pedagogů těchto škol a ve výši státní dotace na studenty humanitních oborů. Třeba právě na pražské filozofické fakultě připadá na 8000 studentů zhruba 700 akademických pracovníků. To odpovídá necelým 12 studentům na 1 pedagoga. Na naprosté většině technických fakult je tento poměr vyšší. Přitom na studenty technických a přírodovědných oborů přichází od státu znatelně větší dotace na studenta! Zatímco humanitní obory mají koeficient ekonomické náročnosti většinou 1,00 či 1,20 (třeba jazyková studia či pedagogické obory), u technických oborů se dostáváme na 1,65 a u přírodovědných disciplín i na 2,25 (třeba matematika) či 2,8 (mnohé fyzikální či chemické obory).

Situace je tedy taková, že z menšího počtu méně dotovaných studentů na 1 pedagoga je nutné zaplatit více akademiků. Možnosti získat prostředky z jiných zdrojů jsou pak u humanitných oborů asi přeci jen o něco slabší než u ostatních oborů (i když i zde jsou samozřejmě obrovské a dosud ne vždy zcela ideálně využívané možnosti).  Není proto divu, že to s hospodařením takto zaměřených fakult vapadá tak, jak to vypadá.

Otázka je, co s tím? Řešením preferovaným vysokými školami by samozřejmě bylo výrazné zvyšení objemu prostředků rozdělovaných podle počtu studentů ze státního rozpočtu. Hlavním argumentem je zde v porovnání s ostatními evropskými státy celkově nízký podíl výdajů na vysoké školství na HDP. Je však možné v současné ekonomické a společenské situaci s něčím podobným počítat? A nebylo by napumpování dalších prostředků rozdělovaných podle počtů studentů, a nikoliv podle výsledků, z pohledu dalšího rozvoje vysokých škol spíše kontraproduktivní?      

Další možnost by byla v úpravě již zmiňovaných koeficientů ekonomické náročnosti jednotlivých oborů. Jinými slovy k odlišnému přerozdělení těch prostředků, které již do vysokého školství ve formě dotace na studenty jdou. Právě nízké ohodnocení svých oborů vnímají filozofické fakulty jako velkou křivdu. Musím se přiznat, že do jisté míry se jim nedivím. Nastavení koeficientů je někdy skutečně podivné a odráží asi spíše vyjednávací sílu zástupců jednotlivých oborů než skutečné výdaje spojené s přípravou studenta toho či onoho oboru. Ty jsou totiž samy o sobě objektivně neměřitelné. Vůbec si nemyslím, že by kvalitní výuka studentů některých humanitních oborů (třeba jazykových oborů s koeficientem 1,2 či sociální práce s koeficientem 1,00) byla výrazně levnější než třeba příprava studentů bakalářské fyziky na matfyzu, která je však díky koeficientu 2,8 zaplacena více než dvojnásobně. Podobné rozdíly je možné najít i v rámci jednotlivých oborů. Třeba odborná chemie je “zaplacena” koeficientem 2,8, zatímco učitelství chemie pouze 1,2. Vůbec si nemyslím, že by rozdíl v objektivních nákladech na skutečně kvalitně vedenou výuku u obou oborů byl tak velký.

Možná to funguje tak, že koeficienty odráží hlavně to, jak je ten či onen obor aktuálně preferovaný státem třeba z pohledu poptávky po jeho absolventech. Pak se však neschovávejme za skutečnou ekonomickou náročnost studia a řekněme otevřeně, že kvalitní příprava studenta u některých oborů je pro nás důležitější než u oborů jiných. Jinak musím souhlasit s tím, že humanitně zaměřené disciplíny jsou zde v řadě případů podceněny.   

Osobně si mysím, že kritika současného nastavení koeficientů je opravněná, a že je správné mluvit v této souvislosti o nějaké změně. Možná by nebylo od věci zvážit jejich úplné zrušení a zavést jednotný příspěvek na studenta bez ohledu na konkrétní obor. Objektivní rozdíly v nákladnosti výuky (třeba u uměleckých oborů jsou zjevné) by pak byly kompenzovány jiným způsobem.

To však nic nemění na faktu, že současný nesmírně prudký nárůst počtu studentů a pedagogů na humanitních oborech nebude s nejvyšší pravděpodobností udržitelný (alespoň ne díky penězům na studenta ze státního rozpočtu). I pro tyto fakulty se bude třeba více poohlížet po prostředcích z jiných zdrojů a klást důraz nikoliv pouze na kvantitu, ale i na kvalitu.

A nějaké stávky či demonstrace na tom těžko něco změní. Vysoké školy nejsou v pozici železničářů, kteří na pár dní zastaví dopravu a vláda si před nimi sedne na zadek. Chybí hlavně ochota studentů (a i řady pedagogů) se v tomto směru nějak výrazně angažovat. Jsem zvědavý na to, jak třeba zrovna pražská FF (absolutně nic proti ní) chce v tomto směru něco velkého pořádat, když třeba posledních voleb do akademického senátu UK se tam zúčastnilo úctyhodných 21% pedagogů a 3 (!) procenta studentů.

Proto asi vysokým školám (a to jak humanitním, tak i všem ostatním) nezbyde nic jiného než si zlepšení své finanční situace vydobýt jinými cestami. Společně si přejme, ať jsou při tom co možná nejúspěšnější.  

Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.