Zapsáni do historie… Díl 1. Jiří Kohout

Myslíte si, že máte hodně práce? Asi vás to nepřekvapí, ale jsou mezi námi tací, kteří i přes nedostatek času ještě pomáhají nám, ostatním studentům. Navíc se věnují akademickému senátu a ještě ke všemu vedou, vedli či zakládali studentské organizace popř. se podíleli se na tvorbě nového studijního a zkušebního řádu a vydupali pro nás, i v době špatné ekonomické situace ve vysokém školství, spoustu důležitých kompromisů.

O takových lidech bude následujících pár článků. První z mých novinářských obětí je Jiří Kohout. Na Dioné asi známá osoba. Redaktor, bývalý šéfredaktor, který se nebojí svými články polechtat i citlivá témata. Ale kdo je, a jak se k práci redaktora dostal, to ví jen málokdo. Již jako dítě svými znalostmi hned v mateřské školce trápil učitelky svým zkoušením. To už možná bylo rozhodnuto, že jeho poslání je být učitelem.

Poté se zklidnil a po osmiletém gymnáziu na Mikulášském náměstí nastoupil na Fakultu pedagogickou, obor fyzika a matematika. I na této fakultě jsou a byly předměty, které se dají považovat za “strašáky” nebo lépe předměty prosívací (zrno od plev 🙂 ). A když Jirka doučoval několik desítek studentů z elektřiny a magnetismu napadlo ho, že napíše skripta.

Po prvním ročníku (snadno si spočítáme, že mu v té době bylo pouhých 20 let) během prázdnin napsal 130 stran pomocných skript, jež obsahovala celkem 230 řešených příkladů. Nakonec bylo rozhodnuto, že je nevydá jako oficiální skripta, ale jen jako pomocné učební texty, které jsou nyní dostupné na jeho osobních webových stránkách a na Coursewaru. Jako pravá ruka mu tehdy posloužil jeho současný kolega Martin Hromádka a společně tento “výtvor” poslali na UK (matematicko-fyzikální fakultu) k zařazení do interaktivní sbírky řešených příkladů z fyziky..

Jako by to nestačilo, hned v prvním ročníku byl požádán, zda by nekandidoval do akademického senátu a on tuto nabídku přijal, protože měl pocit, že by mohl být užitečný více lidem. A tak se jako člen studentské komory napomáhal vzniku Univerzitního Upíra (nyní již 13. semestrník!), poimatrikulačních setkání prváků či propagace studentského hodnocení kvality výuky. To tehdy ještě chodilo k volbám do senátů na FPE 37% studentů (tzn. přibližně 1200 studentů). Také možná proto měli tehdejší studentští senátoři naivní představy a tak zaváděli třeba pravidelné konzultační hodiny, které se z valné většiny neosvědčily. Ale i tak vydupali cestičku svým nástupcům. Při dalších volbách už Jiří kandidoval i do akademického senátu univerzity a ve fakultním senátu se stal, jako první student, tajemníkem – také díky svým článkům na Dioné.

Hned ve druhém ročníku začal opět pracovat na pomocných skriptech pro své spolužáky, které se, stejně jako ty předchozí, dodnes používají a jsou doporučovány i některými vyučujícími termodynamiky. Tentokrát mu ale zabraly více času a světlo světa spatřily opět ve virtuální podobě až v Jirkově čtvrtém ročníku (r. 2008). Bylo to snad proto, že mu v roce 2007 zavolali z Fakulty aplikovaných věd (údajně se o něm doslechli), zda by pro ně mohl cvičit matematické předměty v prvních ročnících technických fakult. Kromě samotné výuky využívá jeho učitelské nadání i řada dalších studentů při doučování předmětů týkajících se statistiky, fyziky, chemie, “fušuje” i do předmětů z FST atp.

V té době už bylo tolik práce a aktivit mimo studium, že společně s Jakubem Svobodou založili studentskou organizaci při Pedagogické fakultě s názvem SKVAIP (Spolupráce s Komorou, Vlastní Aktivita a Informovanost Prváků). Snad proto mohl vzít funkci šéfredaktora na našem serveru, ale po výborné práci Lukáše Bartoně se toho trochu obával. To mohlo být způsobeno tím, že Dioné byl do té doby spíše technicky zaměřený server a někteří čtenáři se nemohli přenést přes fakt, že má server na starosti někdo z FPE. Osobně mám za to, že své povinnosti měl vždycky splněné na jedničku a jeho články mají vždy vysokou kvalitu, takže tyto obavy byly liché.

Byla to i doba, kdy vznikl první a do dneška poslední publicistický pořad na rádiu Bomba, kde působil společně v Dioné on Air s Monikou Buřičovou. Jejich první host nebyl nikdo menší, než tehdejší prorektorka pro studium PhDr. Pasáčková.

Zasadil se o členství Dioné a SKVAIPu v České studentské unii (momentálně největší síť studentských organizací v ČR). Rok nato se stal předsedou a díky svým vystoupením v televizi a rádiích byl později jmenován tiskovým mluvčím této sítě.

V současné době se věnuje studiu na FAV (Fyzika plazmatu a tenkých vrstev) a za svůj největší úspěch trochu paradoxně považuje to, že se vědecké práce z oblasti pedagogiky a psychologie, na nichž jako statistik spolupracuje, pomalu začínají dostávat do prestižních  zahraničních časopisů. Na toto téma čeští autoři příliš nepublikují, ale Jirka byl mezi pár odvážlivci (např. Dana Brabcová, doktorandka Pedagogické fakulty JČU), kteří to zkusili a prorazili.

Sám říká, že ho povolání učitele nesmírně naplňuje. Říká: “Oni sice lidi mluví nejvíc o platu za hodinu, ale já myslím, že není stejné, když někdo dělá práci, co ho nebaví a další člověk práci, co ho baví. Mně třeba dvě hodiny výuky utečou jako voda a kdybych měl možnost učit dvojnásobnou dobu, tak to udělám.” Také se mi svěřil, že by se rád věnoval učitelství i v budoucnu. Už jen proto, že podle něj matematické principy nejsou složité, jen je někteří složitě interpretují.

Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.