Exodus Na Sever

Ráno před letošním podzimním Exodem jsme se probudili do mlhy husté jak na anglických blatech. Silnice se vlhce leskly a do ticha padalo mokré podzimní listí. Keltové a Vikingové, kteří letošní Exodus inspirovali, by se tu určitě cítili jako doma. Otázka je, co na to studenti ZČU.

   

Kolem poledne se ukázalo, že taková prkotina, jako absence sluníčka, nemůže věrné účastníky Exodu odradit. Před rektorát na Borech přicházely známé tváře i zvědaví jedinci Exodem dosud nepoznamenaní. Nejeden student nelitoval obětovat čas, aby si mezi seminárkami a referáty vyrobil rohatou přilbu či sehnal oblek, který ho ochrání před hrůzami severu.
 
 

Krátce po poledni se chopil slova vlasatý Ódin. Představil Thóra, Lokiho a Valkýru a zahájil pochod Na sever. Nejprve jsme museli přejít celou Plzeň. Kdesi za pivovarem jsme ztratili cestu, ale ostřílení Seveřané mezi námi zaveleli, že dokud se budeme držet řeky, neztratíme se. Pravděpodobně pozapomněli na fakt, že v Plzni jsou řeky čtyři. Naštěstí jsme se drželi té správné a tak jsme se po několika stech metrech prodírání se křovím a kukuřičným polem vynořili na silnici kousek před stanovištěm s občerstvením s industriálním panoramatem Plzně v zádech.

 

Všichni už jsme se těšili na teplý čaj a sušenku. Lehce nás překvapilo, že „bez práce nejsou sušenky“. Většinu mých souputníků bohužel myšlenka na skotačení s násadou od koštěte s papírovou koňskou hlavou moc nenadchla a to i přes fakt, že by za to dostali originální placku s osminohým koněm. Nakonec se ale zadařilo a sehnali jsme dostatek nožiček pro naše bidlo, aby se mohlo vydávat za Lokiho oře a placky byly naše.

  

Další postup vedl stále divočejší přírodou a potkávali jsme stále podivnější lidi. Navrátilce z Ruska, který prošel Sibiří, cestovatele z Francie, který se vydal poznávat krásy Českých zemí nebo Čecha, který byl rád, že se z Ameriky vrátil domů. S roztodivnými příběhy cesta rychle ubíhala, až jsme přešli poslední kopec a přivítalo nás teplo Valhaly.

 

Stoly se prohýbaly pod tíhou nejrůznějších lahůdek… no dobře, neprohýbaly, ale bylo na nich vážně spoustu dobrot. Pohoštění bylo pestré a bylo ho dostatek – zelenina, uzeniny, grilované hermelíny. A omáčky. Proč je zdůrazňuji? Méně zkušení zvědaví strávníci neodolali a šli zkoušet, jaká dobrota se to skrývá v nejmenší lahvičce s nápisem 666. Netušili, že ji obstarával samotný Odin a že ten dovede být zlomyslný. Ani velikost lahvičky jim nebyla dostatečným varováním. Nešťastně pak přibíhali ke stolům s občerstvením a prosili o skývu chleba, aby zahnali toho démona ze svých úst.

 

Jak se proud příchozích ztenčil a všichni měli naplněná bříška, přišel čas na zábavu. Na úvod to rozjela skupina Starfire a následovala vědomostní vložka pro úspěšné luštitele rébusu z brožurky. Pak už přišly známé hity k tancování, které se Valhalou ozývaly až do pozdní noci. K prvnímu tanci mě unesl Odin a když jsem se dostatečně nabažila parketu, dobrot i společnosti, vypravila jsem se domů.

Už se těším, kam vyrazíme příště.

  

Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.