Kam vlastně spadáme? Aneb studenti práv v nejistotě

Jak jsme již informovali zhruba před měsícem, rozhodnutí ministra školství ve věci FPR mělo za následek, že studenti magisterského oboru Právo přestali být členy akademické obce FPR, což mimo jiné vedlo k vyhlášení nových voleb do studentské komory zdejšího fakultního senátu i k doplňovacím volbám 2 studentských zástupců FPR v AS ZČU. Ukazuje se však, že situace není tak jednoznačná a různí lidé si ji vykládají velice rozdílně. Je zajímavé, že zatímco ve věci studentských zástupců v akademickém senátu fakulty reagovala fakulta velice operativně a jednoznačně rozhodla o zániku mandátů studentských senátorů (vesměs kritických k vedení) z důvodu zániku členství v akademické obci FPR, v jiných záležitostech se chová tak, jako by tito studenti patřili stále jednoznačně k ní. Projevuje se to například tak, že děkan FPR doc. Pauly vydává vyhlášky týkajících se těchto studentů. Z logiky věci by přitom mělo platit, že tito studenti nespadají pod žádnou fakultu a podmínky jim tudíž může upravovat pouze odpovědný zástupce rektorátu ZČU, nikoliv děkan některé z fakult.

Na tento rozpor upozornila na své víkendové schůzi Legislativní komise Studentské komory Rady vysokých škol (LK SK RVŠ), v jejímž čele stojí předseda Legislativní komise celé RVŠ JUDr. Marek Hodulík.  Komise se navíc zabývala otázkou, zda samotné zrušení mandátů studentských senátorů bylo v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí ministra byl podán rozklad, o němž dosud nebylo rozhodnuto, jsou členové LK SK RVŠ přesvědčeni o tom, že členství studentů oboru Právo v akademické obci FPR nezaniklo a tudíž i zrušení mandátů bylo v rozporu s právním řádem. Usnesení vyznívající v tomto duchu následně přijala i celá SK RVŠ, najdete jej (spolu s dalšími informacemi k tomuto tématu) na 8. straně zápisu z její poslední schůze.   

Co k tomu dodat? Nejsem právník a těžko se mohu pouštět do diskuzí o tom, zda podání rozkladu má či nemá v tomto příkladě odkladný účinek apod. Ale pokládám za zcela absurdní, že zde dochází k zcela nekonzistentnímu chování, kdy v některých případech (když se to hodí) používáme jeden výklad, abychom se následně v jiných věcech zachovali zcela opačně. Možná mi dokáží právníci vysvětlit, že je to normální a legislativně zcela v pořádku. Ale má to logiku?    

Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.