19. semestrník Univerzitního upíra

Tento týden se uskutečnil již 19. semestrník Univerzitního upíra. Akci, kdy chodí studenti hromadně darovat krev, pravidelně pořádá již od roku 2006 Studentská komora AS FPE společně se studentským týmem SKVAIP a přinesli plzeňské transfuzní stanici už více než 900 litrů krve! Já byl krev darovat poprvé a zde si můžete přečíst, jak to celé probíhalo.

Já sám jsem se k darování krve odhodlával poměrně dlouho. Přestože jsem věděl, že bych dárcem být chtěl, většinou když na podobné téma přišla řeč, vymluvil jsem se na strach z jehel, mdlob a v neposlední řadě také z toho, co mi v krvi najdou J. Když jsem tedy toto pondělí četl mail o nadcházejících studentských odběrech, byl jsem automaticky rozhodnut vše jako obvykle “odložit na jindy“. Tentokrát jsem se ale rozhodl si o Univerzitním upírovi alespoň něco přečíst.  Web mají opravdu krásně zpracovaný a všechny nutné informace jsou zde stručně a jasně napsány. Postupně jsem se dostal až k přesným požadavkům na dárce a popisu celého procesu a najednou mi to přestalo připadat tak nereálné. Ještě chvilku jsem četl všemožné info a řekl si: OK, půjdu to zkusit.

Přestože jsem měl už dost načteno, radši bych tam šel s někým, než sám. Oslovením několika přátel jsem si však moc nepomohl, neboť u nich stále vítězil strach, či nemožnost krev darovat (diabetici, váha pod 50 kg). S pozitivní odpovědí jsem se setkal pouze u kamarádky z LFP UK, která však jako naschvál ten den onemocněla a navrhla jít až na odběrovou akci LFP, konanou koncem listopadu. Rozhodnutí že půjdu, mě však stálo tolik úsilí, že jsem potřeboval darovat krev co nejdříve a samozřejmě tím lépe, že za svoji univerzitu. Smířil jsem se tedy s tím, že půjdu sám, bylo pondělí večer a nějak mi nedošlo, že během čtení popíjím alkoholické Frisco, což se večer před darováním nesmí. Nejbližším možným termínem tedy byla středa ráno. V úterý jsem podle pokynů dodržoval pitný režim a netučně večeřel. O tom, že se tam chystám, jsem neřekl hodně lidem. V dobrovolném dárcovství vidím záslužnou činnost a nechtěl jsem se chlubit dobrým úmyslem, když jsem ani nevěděl, jestli bude má krev k odběru vhodná.

Přišla středa ráno, k snídani jsem si zalil cereálie, přičemž se znovu dostavila vlna nervozity a pochybností. Nakonec jsem vyrazil asi o hodinu později, než jsem plánoval, a konečně se začal blížit transfuznímu oddělení. Na místě jsem potkal dvě studentky, také prvodárce, jak jsem později zjistil, což mě víceméně uklidnilo. Hned u vchodu nás pozdravili organizátoři Univerzitního upíra, dostali jsme formuláře pro dárce a pár základních pokynů. Formulář je sice obsáhlý, ale četl jsem ho už předtím na koleji, takže mi vyplnění nezabralo tolik času. Odevzdal jsem ho sestrám, které si ještě ověřili můj občanský průkaz a kartičku pojišťovny, a poté už jsem se měl posadit a čekat, kdy přijdu na řadu. Netrvalo dlouho a byl jsem zavolán k odebírání prvního vzorku pro vyšetření, po němž už vše probíhalo v krátkých intervalech. Vážení, měření tlaku a teploty a konečně vyhodnocení krevního obrazu. Vše bylo v pořádku k provedení odběru.

Doktorka mi ještě naposledy zopakovala, jak proces probíhá, a mohl jsem se přesunout k odběrovým lůžkům. Jakmile se uvolnilo jedno pro pravou ruku, sestra mě usadila a připravila nový krevní vak. Překontrolovala údaje na mé kartě a po chvilce působení dezinfekce mi zavedla jehlu. Nedá se to ani popsat jako bolest, jen lehce nepříjemný pocit, na který se během chvilky snadno zvykne. Dostal jsem do ruky míček, jehož stlačováním jsem pomáhal plnit vak a to bylo celé. Sestra byla po celou dobu u lůžka a kontrolovala, že je vše v pořádku. 8 minut uteklo jako voda a bylo hotovo. Každý dárce pak ještě zdarma dostal občerstvení a několik dárečků.

Během celého procesu byli všichni na oddělení milí a pozitivní, což jsem při počtu příchozích opravdu obdivoval. Vše proběhlo v pořádku a přesně podle popisů na webu. Organizování hromadných darovacích akcí je výborný nápad, neboť bez Univerzitního upíra bych se pravděpodobně nikdy k darování krve neodhodlal. Je to krásný pocit, vědět, že člověk udělal něco, co pomůže jiným. A stačilo vlastě tak málo.

Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.