ZČU jedná o mimosoudním vyrovnání s bývalým děkanem FPR doc. Zachariášem

V posledních několika dnech se naše univerzita zase začíná dostávat na přední strany českých deníků. Důvodem je, jak jinak, znovu rozdmýchaná kauza právnické fakulty. Bezprostředním podnětem se tentokrát stalo rozhodnutí vedení univerzity jednat s bývalem děkanem FPR doc. Zachariášem o mimosoudním vyrovnání. Pan docent Zachariáš se totiž s univerzitou soudí kvůli výpovědi, o které rozhodlo vedení FPR v čele se současným ministrem spravedlnosti panem doktorem Pospíšilem.

Vedení univerzity zdůvodňuje vyvolané jednání o mimosoudním vyrovnání snahou o to vyhnout se procesu, který byl ze strany pana rektora Průši v médiích označen jako předem prohraný. Pan rektor rovněž naznačil, že vedení FPR ve snaze zbavit se zdiskreditovaných bývalých představitelů fakulty nepostupovalo správně a univerzita musí nyní napravovat chyby, jichž se dopustilo.

Celou záležitost si sám pro sebe vykládam zhruba takto: Nové vedení fakulty si dalo zásadní prioritu zbavit se za každou cenu co nejrychleji lidí výrazně namočených do celé aféry. Pokládalo to (podle mého názoru zcela správně) za první krok v připravované očistě školy. Ale zbavit se z hodiny na hodinu bývalého děkana není zase tak jednoduché. A proto byly použity metody, které, diplomaticky řečeno, nebyly zcela čisté. Docent Zachariáš, bezpochyby výborný právník, okamžitě využil příležitost a přesně podle hesla, že nejlepší obranou je útok se začal s univerzitou soudit (v této souvislosti mne napadá ještě jedno velmi příhodné heslo a to sice, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr…). To, zda ZČU byla vinou nesprávného postupu při jeho propuštění skutečně v uvedeném soudním sporu tak bezbranná, jak pak rektor naznačil, je určitě zásadní otázka a věřím, že ji bude věnována značná pozornost. To, že je univerzita v tomto procesu dosti bezmocná po výše uvedených výrocích, bych však bral skoro jako samozřejmost. Těžko lze totiž vyhrát bitvu, o které sám vrchní velitel prohlásí, že je v podstatě ztracená:(
 
Upřímně věřím tomu, že pan rektor jedná v upřímné snaze zabránit hrozící finanční újmě, což je za normálních okolností bezpochyby jeho povinnost. Nemyslím si rovněž, že je třeba hledat za jeho jednáním nějaké postranní úmysly (ačkoliv to někoho může lákat a nepochybně se to stane předmětem mnoha spekulací).

V této situaci ale jako student ZČU rozhodně nemohu souhlasit s tím, aby se jakkoliv ustupovalo (a jednání o mimosoudním vyrovnání, které pan docent Zachariáš zjevně ve snaze dostat ZČU do co nejhorší vyjednávací pozice doprovází výkřiky o 25 měsíčních platech odškodného a omluvě, lze jinak než jako ustupování interpretovat jen velmi těžko) člověku, který naší univerzitu zostudil po celé zemi. A to ani v případě, že by se tím měla minimalizovat ekonomická škoda vzniklá při případné porážce v soudním sporu s panem docentem Zachariášem. Naprostá ztráta důvěryhodnosti, která v této souvislosti ZČU bezprostředně hrozí, je totiž podle mého názoru ještě mnohem horší než zaplacení příslušného odškodnění. 

A jaký je Váš názor?

Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.