Zážitky z Labyrintu

O víkendu 9 – 11. listopadu jsme zrealizovali víkendovku Labyrint (viz. odkaz). Akce byla zaměřena na zážitkovou pedagogiku (viz. odkaz). Martina Matějková nám napsala článek s postřehy a dojmy z akce, za což jí moc děkujeme.

Otvírám diář nacpaný k prasknutí zápočty a seminárkami s myšlenkou, že bych konečně mohla začít něco dělat. Na konci stránky se krčí nápis ,,labyrint“ vepsaný přes prodloužený víkend 9. – 11. 11. malými písmenky. Venku je sychravo, chvílemi prší. Mamka se mě snaží přesvědčit, abych zůstala doma, dospala celotýdenní ranní vstávání a přiložila ruku k dílu. Rozhoduji se, že ruku k dílu opravdu přiložím, proto balím krosnu a v pátek v půl páté odpoledne stepuji na plzeňském hlavním nádraží a vyhlížím další nadšence s batohy a karimatkami. Po malém zaváhání ke mně zamíří blonďatá slečna, a jakmile se shodneme na našem společném cíli cesty a zaslechne to mladík stojící opodál, nadšeně se k nám přidává. Ve vlaku narážíme na další účastníky a v Plešnicích vystupujeme jako parta starých známých.

Z protějšího nástupiště se ozývá ,,labyrint“, ,,labyrint“ a ve tmě se komíhá cedule. Musíme dojít blíž, abychom zjistili, že se jedná o Poštolku, jednu z organizátorek víkendovky. ,,Poslali tu nejmenší, aby vás vyzvedla.“ komentuje situaci pobaveně. Na další půlhodinku má pro nás připraveno několik poznávacích her, pak dorazí druhý z organizátorů Tomáš a ochotně nám odváží batožinu. Netrvá dlouho a objeví se ,,muž v černém“, aby odstartoval naši první zkoušku – jestli dokážeme po svíčkách dojít až ke zřícenině hradu Buben. Rozděleni do dvojic se vydáváme na tajuplnou cestu proloženou několika otázkami, které si vzájemně zodpovídáme. Po úspěšném nalezení ohniště v cíli se setkáváme se zbytkem organizátorské party a zanedlouho i s mlsnou Terkou, která se, pasována do role kuchařky, stará o bandu jednadvaceti hladových krků.

Večer pokračuje seznamováním, hraním na kytary a zpíváním. V sobotu ráno vzbuzeni budovatelskou písní a nabuzeni rozcvičkou, vydáváme se společně se správcem hradu, s kolečky a nářadím vykonat to, kvůli čemu jsme sem přijeli. Náplní celého dopoledne je oprava a zpevňování cesty pro pěší, práci nám zpříjemňuje vysílání rádia Žabka. Ani se nestihneme vzpamatovat a cesta je hotová. Všichni se nadšeně vrací a organizátoři nevěří vlastním uším, když si stěžujeme, že bychom klidně pokračovali. Bohužel už nás nic podobného o tomto víkendu nečeká. To ale neznamená, že tím náš společný čas pod zříceninou končí.

Odpoledne se seznamujeme v imaginárních manželských párech s cílem přesvědčit večer komisi, aby nám udělila zelenou kartu a my mohli se svým protějškem odjet do Států. Pár kontaktních, chvílemi i nebezpečně kontaktních her střídá večerní honba za sběrem požadovaného materiálu. Kupujeme si za místní peníze (labyrinty) nástroje a snažíme se nashromáždit žádané množství.  Pánové nosí písek po lžičkách na nemyslitelné vzdálenosti, běhají s jednotlivými kamínky do úmoru, aby dámám nastřádali labyrinty na převoz loďkou. Ačkoliv hraje každý za sebe, vznikají skupinky a koalice, které si vzájemně pomáhají. Nejhezčí na celé hře je, že ve výsledku jsme tým a nikdo nevystupuje sám.

Večer končí zpíváním u kytar, všichni jsou v dobré náladě a nikomu se nechce jít spát. Marně nás organizátoři nabádají, abychom si šli lehnout, že nás čeká náročný den. Vědí, proč to říkají. My zatím ne, proto si neděláme starosti a večer se značně protáhne. Je pět hodin ráno, budí nás hudba…a slova: ,,čelovky, priority (hodnoty, které jsou pro nás důležité ztvárněné na papíře v předešlý den) a teplé oblečení.“ Scházíme se u ohně, odkud postupně po jednom vyrážíme do tajuplného labyrintu, z kterého ve skutečnosti není úniku. Musíme si zodpovídat otázky a nakonec se vzdát všech priorit a ponechat si tu, která je pro nás nejdůležitější. Po spálení těch zbylých v ohni se nám dostane odpovědi, že řešení labyrintu je ve skutečnosti vně tento labyrint. Cesta skončila, každý z nás si z tohoto zážitku něco odnesl. Čeká nás posledních pár společných hodin, hrají se hry, vyplňují dotazníky. Vydáváme se společně k Žižkovu dubu, balíme, uklízíme, maluje se na trička, zapisuje vzájemně do notýsků a postupně se začínáme loučit.

Všichni se při odjezdu shodujeme na tom, že pokud se bude konat podobná akce, rádi se jí opět zúčastníme. Na závěr bychom měli hlavně poděkovat Terce, Tigimu, Poštolce, Muchovi a Michalovi – tedy organizátorům celé akce za super víkend, protože bez nich bychom si takovou do detailu promyšlenou akci jen těžko vymýšleli.

Velké díky!

Napsala Martina Matějková

Přidej komentář jako první k "Zážitky z Labyrintu"

Zanechte komentář