Malá odpolední hudba (skrovná sonda)

Pohár mé trpělivosti nadobro přetekl, přátelé.

Kolik lidí Vám dnes řeklo, že co se klasické hudby týče, není jim sympatický ani Rimskij, natož Korsakov? Kolika z nich jste se marně snažili vysvětlit, že jde o jednu a tu samou osobu? Kolik z nich jste o tom dokázali skutečně přesvědčit? 

Ach, být tak čmelákem a smět odletět hodně daleko. Alespoň na chvíli. Objevit Nový svět, třeba Ameriku, na kratičký moment zapomenout na České luhy a háje, na Vltavu, na Vyšehrad.  Strávit všechna Čtyři roční období tancem, chvíli Vídeňským valčíkem, chvíli kankánem, nakonec tancem Šavlovým. Zastavit se v podsvětí a pozdravit Orfea. S Ódou na radost a se Sborem Židů zazpívat Elišce. Rozeznít tóny Kouzelné flétny, oddat se Snění. Toto není Humoreska, moji drazí, toto je Requiem.

Proti gustu žádný dišputát, Tak pravil Zarathustra, to je jasné nad vody i nad písky. Ať mi ovšem nikdo netvrdí, že je Bohu vděčný za to, že nikdy nemusel navštívit stěny gymnasia, když je schopen, skálopevně přesvědčen, prohlašovat Mendelssohna za úhlavního nepřítele Bartholdyho!

Ave Maria! Hallelujah! 

Přidej komentář jako první k "Malá odpolední hudba (skrovná sonda)"

Zanechte komentář