KOKOSY NA SNĚHU aneb jak jsme vzali jižany na sever

Bylo celkem zajímavé sledovat Mexičany (studující na ZČU), kteří nikdy nezažili teplotu pod nulou, jak shrabávají námrazu z aut a jásají nad prvním sněhem (a vysvětlovat jim, že tohle ještě sníh není…). O to zajímavější bylo vzít je s grupou 50 dalších zahraňáků na lyže do Krkonoš, 1200 metrů vysoko, pár dní po sněhové kalamitě. Přečtěte si, jak ESN Ski Trip viděla jedna z našich instruktorek 🙂

Když mi v listopadu přišel email od Lucky, že jsem byla vybrána jako lyžařský instruktor pro naše zahraniční studenty, začala jsem si teprve uvědomovat všechny důsledky. Spoustu z nich v životě nevidělo sníh a teď by měli dostat na nohy lyže a nic si nezlomit.

 

Ve chvíli, kdy mi moje erasmačky řekly, že by si vážně přály zkusit lyžování na černé sjezdovce, zešedivěla mi půlka vlasů a začala jsem zjišťovat číslo na horskou službu. Trochu mě uklidnilo, že v místě, kde jsme byli (Krkonoše, Černá hora) má zrovna horská služba sraz a tudíž jich tam dobrých padesát bude, což by na našich 47 erasmáků mohlo stačit. Nezbývá než oprášit lyže, jak řekla Káťa – vyhnat pavouky z bot, zabalit trošku rumu pro zdravotní účely a to nejhorší, co asi organizátorům neodpustím, vstát v pátek v 8.30 ráno.

 

Po 20 ti zazpívání „Happy Birthday, Julie“ dorážíme na místo. Pohled na některé erasmáky v legínách, kozačkách na podpatku, vlečících lyže, přezkáče a kufr metrovou závějí sněhu byl skutečně k nezaplacení. Po ubytování v nově zrekonstruovaném hotelu mi zešedivěla druhá půlka vlasů při představě, kolik toho může zničit padesát lidí, kterým v batozích cinká sklo, že je to slyšet až do Plzně. Pro zabití pátečního večera si organizátoři připravili několik her, soutěžení v týmech a druhý den ocenění nejlepšího týmu – Oveček.

 

A pak to přišlo – rozdělení do týmů – ve chvíli, kdy se ke mně hrnuli Španělé, jsem si začala opakovat izquierda, derecha a PARA (doleva, doprava, STŮJ). Po velkém chaosu, kontrole lyží (jelikož někteří jedinci na sjezdovce zjistili, že nemají svoje lyže a tudíž půl hodiny čekali na našeho servismana Romana – Bůh mu žehnej!) to začalo. Do kolen, lehce dopředu, špičky lyží k sobě, tlačit na hrany a hodně křiku stůůůůůůůůůůůůůj a nestůůůůůj čelem dolů z kopce. Můj all stars team byl dokonalý a rychle se učil. Co jsem měla příležitost vidět i jiné začátečnické týmy se učily rychle. Až na jednu nehodu, kdy se jednomu členovi týmu nepodařilo včas zastavit a smetl koho jiného než svého instruktora, tedy mě, se nic nestalo a tudíž jedinou zlomeninou byla moje hůlka. Na konci dne už téměř všichni začátečníci lyžovali sami a někteří dokonce soutěžili v rychlosti.

 

Po náročné noci plné řecké rakije, dalších her, neuvěřitelně pomalé obsluhy na baru, vypouštění lampionů štěstí (vítr nebyl zrovna na naší straně a tudíž doufám, že se přání splní i padlým lampionům), přišel na řadu půl den lyžování. Těmi několika málo pády (vycvičila jsem svůj tým rychle aby nepadal – řekla jsem, že za každý pád mi dluží panáka) a několika sty pády ostatních týmů;)) byla sjezdovka poněkud rozedřená, což nikomu nevadilo a jezdilo se až do oběda a pak sbalit, na lanovku a hurá autobusem domů. A jak jinak než s písničkou „Happy Birthday“, tentokrát pro Nona. Nicméně už ne dvacetkrát, ale pouze asi třikrát, protože zhruba do půl hodiny všichni usnuli a spali a spali a pokud se neprobudili spí dodnes ;-)..

 

Na závěr poděkování

  • KTS za půjčení několika desítek párů snowboardů a lyží a ochotu
  • komisi GRASu za schválení grantu, který umožnil proplatit část nákladů organizátorům a instruktorům
  • oboru Zahraniční vztahy za finanční dotaci, která výrazně snížila celkovou cenu akce
  • všem zúčastněným – nakonec jsme dodrželi základní pravidlo „neodjelo nás ani mí a (snad) ani víc “ 🙂

Chceš taky poznat zahraňáky? Tak mrkni na www.esn.zcu.cz, příští semestr jich tu budeme mít přes 100 z celého světa!!!

 

Míša Krauseová

Buddy studentka ESN Pilsen

Přidej komentář jako první k "KOKOSY NA SNĚHU aneb jak jsme vzali jižany na sever"

Zanechte komentář